Reforma autorského práva Evropské unie

autor textu: Terezie Vochtová, právník NSG Morison 

Reforma autorského práva Evropské unie

Koncem března 2019 byla Evropským parlamentem přijata Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, která zásadním způsobem mění úpravu autorského práva zejména v prostředí internetu.
Procedurální hlasování
Část poslanců EP se snažila na poslední chvíli směrnici zmírnit alespoň vypuštěním dvou článků, mediálně známých jako článek 11 a 13, tyto změny však přijaty nebyly, ba dokonce ani nebylo svoleno k hlasování o takových změnách. Někteří z europoslanců posléze uvedli, že při procedurálním hlasování o projednání navrhovaných změn směrnice hlasovali jinak, než chtěli. Ačkoliv chybně hlasující poslanci své pochybení oficiálně deklarovali, jednací řád Evropského parlamentu opakované hlasování nepřipouští. Konečná podoba předpisu, proti kterému po celé Evropě protestovali statisíce lidí je tak velmi pravděpodobně ovlivněna vadným procedurálním hlasováním.
Obsah kontroverzních článků
Článek 15 Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, laické veřejnosti znám jako článek 11, cílí na „poskytovatele služeb informační společnosti“, pod tímto si lze představit např. Google Zprávy nebo jiné agregátory zpravodajství. Podle přijaté směrnice by tito poskytovatelé měli platit vydavatelům tiskových publikací spravedlivou a přiměřenou odměnu za použití jejich obsahu. Půjde tedy o text (nebo jeho části), náhledové obrázky, fotografie atp. Výjimka je stanovena pro hypertextové odkazy, velmi krátké úryvky a jednotlivá slova, které lze dále sdílet bez omezení.
Právo na odměnu za použití tiskové publikace zaniká po 2 letech od zveřejnění publikace a nevztahuje se na publikace zveřejněné před účinností směrnice.
Nutno dodat, že výše uvedené se vztahuje na komerční užití publikací, sdílení mezi soukromými osobami této regulaci nepodléhá.
Článek 17 výše uvedené směrnice, známý spíše jako článek 13, reguluje šíření obsahu online a stanovuje povinnosti pro poskytovatele služeb sdílení obsahu online (YouTube, Twitter) – pokud sdílí obsah chráněný autorským právem nahraný svými uživateli. Nově budou mít poskytovatelé povinnost s držiteli práv uzavírat licenční smlouvy, povinnost zamezit dalšímu šíření chráněného obsahu a povinnost zavést účinné a rychlé mechanismy pro vyřizování stížností a sjednání nápravy v případě neoprávněného odstranění jejich obsahu. Zmíněné stížnosti musí být podrobeny lidské kontrole a vyřízeny bez odkladů. S ohledem na platnou úpravu ochrany osobních údajů nesmí při činnosti poskytovatele dojít k určení totožnosti uživatelů či ke zpracování jejich osobních údajů.
Doposud to tedy v praxi fungovalo tak, že si samotní vlastníci autorských práv sami (či prostřednictvím svazů, nebo různých organizací) hlídali sdílení jejich obsahu a poskytovatele služeb pouze žádali o odstranění. Dle nové úpravy bude potřeba, aby kontrolu prováděli poskytovatelé, a to jak nově nahraného obsahu, tak u stávajícího obsahu na jejich serverech. Odpovědnost za neoprávněné sdělení či zpřístupnění chráněného obsahu je omezena u poskytovatelů, kteří splňují 3 kritéria. Jejich platforma musí mít roční obrat menší než 10 milionů euro, musí za měsíc mít méně než 5 milionů unikátních návštěvníků a musí být dostupná pro veřejnost méně než tři roky.
Závaznost pro adresáty
Jelikož je daný právní předpis směrnicí, není přímo vymahatelný a je potřeba, aby byl transponován a následně vymáhán členskými státy, které mají na toto lhůtu 2 roky. Právě přijetí národní legislativy, která splní cíle stanovené směrnicí dává prostor nejen pro konkretizaci a upřesnění vágních pojmů užitých v předpise EU, ale i pro její zmírnění. 
Rolovat nahoru dating so hard - dating so hard