Exportní firmy

ROZHOVOR

Každá příležitost - je dobrá příležitost

“ Když oceňujeme firmy, mnohdy se mě majitelé firem ptají, jak zvýšit hodnotu firmy. Bezesporu export je nutná  cesta každé firmy, co chce tohoto dosáhnout. Bez ohledu na současné překážky, každá příležitost je dobrá příležitost a bez exportu to z dlouhodobějšího hlediska nelze.“ , bilancuje poznatky nejen o svých klientech RICHARD ETRYCH, partner znaleckého ústavu s.r.o. NSG MORISON.
Jak si na tom stojí dnes český export? 
Český vývoz je  přirozeně stále nejvíce závislý na zemích EU, putuje sem přes 95  %. Z hlediska objemu pak nejvíce do Německa,dále pak Slovenska. Dalším největším trhem mimo EU bylo loni USA, kam čeští exportéři poslali své zboží za více než 90 miliard korun. V průměru polovina českých exportérů vyváží své zboží minimálně do 6 zemí. Avšak je nutné říci, že český export je závislý na zhruba 10 zemích, což představuje pro ekonomiku určité riziko, jelikož v případě oslabení poptávky na těchto trzích nebudou české firmy schopny tento pokles pokrýt rychle v jiných zemích světa. A zde je třeba trochu srovnat krok například ve vztahu k asijským obchodním velmocem , například k Číně nebo Jižní Korea je zajímavá. Máme stále nevyvážený obchod. Jen pro představu s Čínou prohráváme skóre 1:10. Tento poměr by se snad měl zmenšovat a to třeba díky tomu, že Čína kvůli obchodní válce s USA hledá nové partnery nebo díky uzavření dohody mezi EU a Japonskem o postupném zrušení většiny cel. 
Jaká je tedy progrese českých firem k exportu? 
Je dobře, že české firmy již dobře ví, že z dlouhodobějšího hlediska to bez exportu nelze. Dle dostupných informací to vypadá, že exportní expanze  bude stále narůstat a to slibně, až  30 procent firem chce vstoupit na další trhy. Progrese  firem je nejenom v rozšiřování svého působení, ale také se daleko více soustředí na inovace, e-commerce, či jak zajistit levnější logistiku. Například inovace v oblasti lidských zdrojů, díky nedostatku pracovních sil,  je něco co firmy značně zajímá. Mnohé firmy mají dnes zájem o HR analytické systémy, které dokáží nejenom sledovat strategické plánování, ale mají také zájem o umělou inteligenci která může do jisté míry nahradit nedostatek lidí. Rutinní činnosti, jako call centra, služby schvalování smluv, atd. již dnes zastanou roboti. 
Avšak stále nejsilnějším faktorem pro zavádění nových technologií a digitalizace je úspora nákladů a  současně  zvyšující se nárok na zvýšení výnosů při nové technologii. Tento zdánlivý paradox zaměřený na šetření a zároveň rozvíjení nových produktů, je snahou firem již několik let. 
O jaké konkrétní technologie mají exportéři z řad vašich klientů největší zájem? 
V posledních letech čím dál tím více firem směřuje do cloudu. Tady určitě nastal velký technologický boom. Z hlediska spíše budoucnosti jsme zaznamenali zájem našich klientů například o aktivní RPA, což je robotický proces automatizace. Nemám tím na mysli jen zájem o zavedení robotů do výroby, ale spíše do servisních a kancelářských profesí. Na stereotypní práce typu přepisování reportů, nadefinování vstupních dat,nebo vyplňování formulářů je již dnes těžké sehnal lidskou sílu, zde by roboti byli skvělým řešením.
Firmy též začínají měnit výrobní procesy, výrobní firmy dnes dokážou mnohem lépe organizovat svůj „chaos“, stejně tak dokáží třídit data a využívat je pro komunikaci s klienty. Vše se dnes děje mnohem více bez přítomnosti papíru:)
Co se exportních firem týče, hodně se zajímají o technologické nástroje, které jim mohou zmírnit současné potíže při exportu. Zajímavý je třeba systém predikce prevence kurzového rizika. 
Díky webové aplikaci si podniky mohou vypočítat rizika, například historicky největší ztráty, nebo modely value at risk. 
 
Je něco nového čeho se exportéři obávají? 
Již několik let je stálé mluví o kurzovém riziku. Letos však exportéři vnímají jako riziko i rostoucí ceny dopravy a logistiky. Mezi problémy vývozu patří také nutnost souladu s místními předpisy a nedostatečné výrobní kapacity. Tady vidím  stále velkou možnost podpory státu a to legislativním a právním,např.ulehčením systému přijetí zahraničních pracovníků do Česka.
Ohrožením pro české exportéry představuje též recese na zahraničních trzích. Těchto vlivů na zahraničních trzích, jakými jsou např. nekončící brexit, konec hyperaktivity ekonomiky USA, díky daňové reformě Trumpa, přichází stále více. Těchto vlivů, které nelze ovlivnit, se exportéři obávají paradoxně mnohem více, než třeba nedostatku kompetentních zaměstnanců.  Pokud však pomineme vlivu externího světa, pro Česko je stále i pro další rok největší hrozbou dostupnost pracovních sil a zároveň nárůst mzdových nákladů. Na rozdíl od minulosti už nechybí pouze kvalifikovaní pracovníci, ale také lidé na nižších pozicích například ve službách. Firmám se daří, mají stále větší odbyt, na druhou stranu se to stává čím dál větším omezením. 
 
Obchodování s Čínou se mnohé firmy obávají  zejména díky problémům ochrany jejich know-how a plagiátorství. 
Tato obava je stále na místě. Situace se sice zlepšila zejména v oblasti ochrany značek  a průmyslového designu, díky tomu, že jejich místní legislativa je již totožná s mezinárodními standardy. Nicméně stále platí značná ostražitost a i  preventivně vše chránit. Česká firma by si měla svá práva k duševnímu vlastnictví na místě registrovat nebo prostřednictvím smluv s čínskými partnery chránit. Čeští exportéři se bojí též čínských pravidel, dle kterých exportní firma musí předkládat povinně nejenom certifikaci svých výrobků, ale také komplexní výrobní a technologický know-how, zahrnující vizuály a výkresy. Proto je nutné vše chránit nejenom právně, ale také fakticky. Proto je nutné pro tento důvod přizpůsobit i svůj podnikatelský model. Nepopírám, že toto není levný krok, nicméně pokud tyto náklady srovnáte s náklady na případné spory, bezesporu se to vyplatí. Nemluvě o tom, že pokud se vstup na čínský trh opravdu povede, exportní společnost vložené finance velice rychle získá zpět na objemech exportu.  
Využívají exportní firmy pomoc externích služeb?
Většina zahraničního obchodu je v režimu B2B. Firmy si stále z 70 procent zařizují export interně, 30 procent využívají služby bank, exportních agentur nebo poradenských firem. Firmy si však uvědomují že externí pomoc je z dlouhodobějšího hlediska méně náročná a to nejen finančně. Při dnešním nedostatku zaměstnanců je nad lidské síly zajistit lidi pro vybudování exportního zázemí v požadované zemi. 
Dle toho co říkáte, mám pocit, že být exportérem je nadlidský počin. 
Ano, nedostatek zaměstnanců je problémem již několik let ,ale bohužel nejenom pro exportní firmy. Má to bezesporu velký vliv  pro celý vývoj české ekonomiky a rostoucího potenciálu českých firem, ale také i  v souvislosti se zahraničními firmami přicházejících na náš trh. Jen dle průzkumu atraktivnosti Evropy pro zahraniční investory v celé Evropě po 6 letech růstu klesly přímé zahraniční investice o několik procent. V České republice je toto číslo značné a to celkem o 50 procent. Důvodem pro pokles těchto zahraničních investic u nás je zejména spojen s pracovním trhem, který díky nedostatku pracovních sil zvyšuje mzdové náklady. Zahraniční investoři dnes mají v ČR velký problém nalézt dostatek kvalifikovaných sil, což je od velkých investic samozřejmě odrazuje. Bohužel i Německo, na kterém jsme hodně závislí, zaznamenalo vloni 13 % pokles a to v dominantním automobilovém průmyslu. Zahraniční investice se začínají zabydlovat v jižnějších státech, jako je např. Španělsko, i Itálie, která dokonce zaznamenala více jak 60 % nárůst zahraničních investic.Ale celkově bych to neviděl zatím tak pesimisticky.
Co byste českým exportérům vzkázal? 
Bezesporu export je nutná vize každé firmy, co chce zvýšit svojí hodnotu. Bez ohledu na současné překážky, každá příležitost – je dobrá příležitost.

Richard Etrych, partner znaleckého ústavu s.r.o. NSG Morison

richard.etrych@nsgmorison.cz

One thought on “Exportní firmy”

Komentáře nejsou povoleny.

Rolovat nahoru